Jak to tady máme 2022
Tak tohle jsme my – Jířa a Ráďa,
dva lidé, kteří si plní sny. Sen o tom, žít na samotě a tvořit v souladu s přírodou ráj na zemi. Místo, kde bude krásně nejen nám, kteří tu žijeme po celý rok, ale i lidem, kteří chtějí svůj vzácný volný (dovolenkový) čas prožít jinak.
Penzion
Jak už bylo řečeno, náš dům se nachází na úplné samotě, v lesích šumavských i my jsme sem utekli před ruchem civilizace hledat klid navenek i uvnitř.
Dům je ale pro rodinu veliký, proto jsme se rozhodli v části vybudovat penzion, ale pouze pro 3 pokoje celkem pro 6 osob. Tak abychom co nejvíce zachovali klid, ticho a intimitu místa. Postupem času se ukázalo, že nemůžeme ubytovávat rodiny s dětmi. Děti milujeme, žijeme s našimi třemi andílky. A právě proto přišla inspirace věnovat prostor penzionu pro páry.
Děti, i ti hodní andílci vyžadují pozornost. My bychom byli rádi, aby naši hosté měli možnost se nerušeně poznávat navzájem.
Další „žrout“ pozornosti jsou média. My sami TV již 10 let nemáme a v penzionu ji samozřejmě také nenajdete. Chceme si na dění kolem nás vytvořit svůj názor, ne se nechat ovlivňovat někým z daleka. Na internetu si každý člověk sám může vyhledat informace, které v danou chvíli potřebuje a souzní s ním. Proto připojení k internetu je u nás možné.
Zahrada
Tvoření v tomto velkém prostoru je pro nás radostí a výzvou. Milujeme „práci“ s rostlinami, stromy, vodou i kameny. Každý rok je plný změn, je jiný. Baví nás dělat věci jinak. Zkoušet nové možnosti. Pěstujeme pro užitek i jen tak pro krásu. Za těch 20 let, co tu žijeme, jsme vyzkoušeli různé druhy hospodaření. Většina lidí, stejně jako my ze začátku, pěstuje tradičním způsobem, je to ale převážně zbytečná dřina, neustálé boje „se škůdci“, „s počasím“ a člověka to spíše vyčerpává nežli naplňuje. Rozhodli jsme se tedy zkusit to jinak, například brambory již léta nepěstujeme v hluboké orbě, ale tvoříme pro ně speciální záhony. Ty máme díky našim kozím holkám. Zkoušeli jsme různé druhy záhonů jako jsou bedny, perma záhony, vysoké i hluboké – ty ,které se osvědčili, máme dodnes.
Dalším správným krokem se ukázalo netlačit na rostliny, kterým se u nás prostě nedaří. Ubyla nám zbytečná starost a smutek z nezdaru. Mezi takové rosliny patří „obyčejná“ cibule nebo česnek, na které je u nás příliš vlhko. S některými rostlinami se šlo domluvit 🙂 když jsme jim poskytli ideální podmínky, bohatě se nám odměnily – například vinná réva, papriky, rajčata… vybudovali jsme pro ně dva skleníky, každý jinak situovaný a tedy jiné podmínky pro rostliny.
A aby to nebylo zas tak tradiční – mít půl roku skleník prázdný, je přeci nuda! Takže ve sklenících pěstujeme celoročně. V zimě je „vytápíme“ kameny (menhiry) umístěnými uprostřed skleníků.
Samozřejmě i my bychom byli rádi, aby nás někdo inspiroval. Nebylo to vůbec jednoduché, ale nakonec to přišlo. Kniha Jardy a Lady Svobodových „Zelenina z ekozahrady pro radost i soběstačnost“ je knížka plná krásných fotografií, které člověka prostě „nakopnou“ jít tvořit. Dalším přínosem byl pro nás Petr z „Plodné zahrady“, který nám sdělil informaci o postupných výsevech. Taková jednoduchá záležitost a člověk se jí dozví po čtyřicítce. 🙂
Léta jsme byli vychováváni k tomu, že na jaře zasejeme a na podzim sklidíme. Ale ono to jde úplně jinak a je to tak zábavné, každý měsíc zasít další semínka (kromě listopadu a prosince) a pak už jen si užívat, jak rostou. Samozřejmě jim musíte umožnit vhodné podmínky…
Naše tvorba zahrady by se dala ukončit slovy: nejen každé roční období, ale i každý rok je u nás jiný, jinak barevný, jinak voňavý… pestrost ale vždy převládá 🙂
Zvířátka
Jak již bylo zmíněno, baví nás věci dělat jinak. Chováme zvířátka, ale jinak 🙂 samozřejmě. I toto odvětví jsme si prošli před 10-ti lety „tradičním“ způsobem chovu.
Slepičky
Vyzkoušeli jsme chovat různé druhy drůbeže, nakonec u nás zůstali „jen“ slepičky s kohoutem, protože domácí vajíčka jsou prostě domácí 🙂
Kozičky
10 let také již u nás bydlí kozí stádečko. To prošlo také velkým vývojem a uvědoměním si, že i toto jde dělat jinak :-). Začátek byl opět „klasika“ kozel + kozy = každý rok spousta kůzlat, pak řešit co s nimi, protože nikdo nechtěl připravit o život tak krásné bytosti. Navíc před porody měsíce bez mléka i když kozín plný koz :-). Rok 2019 byl přelomový v chovu koz u nás. Došlo nám, že my jako vegetariáni (naše děti mají, ale „cizí“ masíčko rády), musíme začít chovat kozy jinak – „vegetariánsky“ :-). Hlavní změna spočívá v tom, že koza (stejně jako jiní savci včetně žen) dokáže laktovat klidně několik let nepřetržitě. Samozřejmě při splnění dvou základních podmínek : kvalitně krmit a denně dojit. Mlíčko máme tak každý den a tedy i sýry.
Přeci jen, ale kůzlátka jsou roztomilá a tak každý rok vybereme jednu z holek, která jede za kozlem :-), letos jsme vezli Valinku. V dubnu bude mít holčičku, která u nás zůstane, že by Emilka? 🙂 Letos porodila Jasmínka černá čtyřčata (kozy rodí průměrně 2 kůzlata, bylo to tedy velké překvapení). K našim čtyřem hnědým holkám Líze, Fí, Valince a Jasmínce přibyla tedy černá Doubrinka… Jaký tedy asi bude Valinky potomek a kolik? Moc se na začátek dubna těšíme 🙂